Zrození Kateřiny
Příběh mého svobodného těhotenství a porodu.
Nenazývám svůj porod neasistovaný, ale svobodný, protože přesně takový byl. Připravovala a ujasňovala jsem si postupně vše už několik let. Rozhodla jsem se mému nově očekávanému dítěti darovat mou důvěru a lásku a svému tělu porod s úctou a respektem. Udělala jsem to, protože cítím, že je to správné - začít život neinvazivně bez cizích rukou, přístrojů a nástrojů.
Toto je můj dar tobě, má dcero.
Kobíškovi (syn) je už 6 let. Po dalším dítěti jsem toužila poslední 2 roky. Vždycky jsem cítila, že ke mě přijde...holčička....dcera - Katka. Otěhotnět se nám podařilo víceméně hned. Nepřišla menstruace a já poprvé zažila lehkou těhotenskou nevolnost. Bylo mi celý den a neustále trochu šoufl. Nikdy jsem nezvracela, ale u Kobiho jsem tohle nikdy nezažila. Trvalo to naštěstí jen asi 10 týdnů a pak to přešlo. Bylo to, jako bych byla těhotná poprvé....bylo to stejně krásné a naprosto pohodové těhotenství. Přestěhovali jsme se zpátky z ČR do Londýna a Kobíšek (syn) začal chodit do školy. Po pár měsících jsme se rozhodli pro domácí vzdělávání a tak jsem celé těhotenství prožila spolu s Kobíškem. Chodili jsme plavat a do lesa, seznámili jsme se se skupinou podobně smýšlejících rodičů a v 7 měsíci mého těhotenství jeli dokonce stanovat.
Jsem dula, spoluzakladatelka Jemného Zrození (předporodní příprava s hypnoporodem) a lektorka perinatální a prenatální psychologie a kabalistických vizualizačních technik Catherine Shainberg. Má představa o průběhu těhotenství byla jasná. Měla jsem dost času si za posledních 6 let vše důkladně nastudovat a zjistit, co vlastně chci. Práce duly mi umožnila zažít různé porody v různém prostředí a podporou.
TĚHOTENSTVÍ
Ještě před návštěvou PA (porodní asistentka) jsem se šla zaregistrovat k obvodnímu lékaři. Součástí registrace byla preventivní prohlídka. Sestra mě upozornila, že bych měla podstoupit stěr z čípku. Řekla jsem ji, že jsem těhotná a ona si to poznamenala do knihy a řekla, že v tom případě se stěr dělat nesmí a počkáme tedy po porodu. V moči mi zjistili bílkovinu a lékařka mi předepsala antibiotika na případný (!) zánět močového ústrojí. Neměla jsem žádné příznaky zánětu močového ústrojí. Koupila jsem si brusinkové kapsle, Dmannose, Vitamin C a urologický čaj. Když už nic, tak alespoň své močové ústrojí podpořím. Tablety jsem po čase vrátila do lékárny.
V UK těhotné nízkorizikové ženy nechodí ke gynekologovi, ale k porodní asistentce (PA). Standartní péče zahrnuje: 2 ultrazvuky, odběry krve a moči, tlak, váha, OGTT (pro rizikovou skupinu žen), žádné vaginální vyšetření, měření břicha metrem a konzultace s PA. Pokud se jedná o státní péči, pak žena, která bude rodit v nemocnici nebo porodním centru, se skoro pokaždé při kontrole v těhotenství setká s jinou porodní asistentkou. Hned na začátku jsme si s mužem ujasnili, jakou péči si v tomto těhotenství přejeme.
Rozhodli jsme se pro tzv. neasistované těhotenství. Na první návštěvu jsem šla ve 13 týdnu a požádala o zápis. PA mi připravila těhotenskou složku a ptala se na poslední menstruaci, podle které vypočítala přibližné datum porodu. Poté jsme si společně prošly doporučenou péči v těhotenství. Souhlasila jsem s odběrem krve pro zjištění pohlavních chorob a krevní skupiny a také s odběrem moči. Doopravdy jsem s odběrem krve souhlasila jen pro to, aby Kobi viděl, jak se to dělá a nebál se.
Nahlásila jsem plán rodit doma a byla jsem zařazena k týmu PA pro porody doma. Následně jsme odmítli ultrazvuková vyšetření (v UK se doporučují 2 ultraz. vyšetření), očkování proti chřipce a černému kašli a test na těhotenskou cukrovku (mé BMI je na hranici nízkorizikové a rizikové). PA se hlavně podivovala nad odmítnutím ultrazvukových vyšetření, ale konstatovala, že samozřejmě je rozhodnutí jen na nás. Vnitřní nařízení nám doporučovalo konzultaci s lékařem. Měli jsme prodiskutovat rizika a výhody odmítnutí ultrazvukových vyšetření. Řekli jsme, že o tom budeme přemýšlet a rozloučili se.
Po návratu ze schůzky s PA jsem si koupila glukoměr, papírky na analýzu moče a fetoscope (něco jako stetoskop, ale na konci je trubicové naslouchátko). Koupili jsme si ho víceméně pro zábavu a pro radost. Rozhodně ne pro to, abych počítala počet úderů a vyhodnocovala, jestli je vše v pořádku. Od 16 týdne bylo už slabounce srdíčko slyšet a tak jsem každé ráno po relaxaci taky miminko poslouchala a povídala si s ním. Později už poslouchali doma všichni. Když už bylo miminko větší, tak do toho kopalo a někdy jsme si tak hráli po celém břichu. Věděla jsem, kde mám uloženou i placentu a také jsem ji slyšela. PA potvrdila mé úvahy, ale nechtěla nic diagnostikovat.
Ultrazvuk - v našem případě nevidím důvod jej podstupovat. Dítě si necháme ať už je jakékoli a pokud by chtělo odejít, tak tomu žádný stroj nezabrání. Datum porodu pro mě vcelku nehraje žádnou roli. Polohu placenty ještě proberu s PA a to by snad mohl být jediný důvod proč ultrazvuk na konci těhotenství zvážit. Nastudované informace, jeho vypovídající hodnota a případná rizika ultrazvuku tedy v našem případě převýšují jeho nevýhody a my se rozhodli jej nepodstupovat. Neměli jsem potřebu se na dítě dívat ani zjišťovat pohlaví. Chtěla jsem klid a mír....ne diagnostiku a míry.
Od začátku těhotenství jsem přemítala s kým teda budu rodit? Bylo jasné, že u porodu bude můj muž a syn. Budu rodit doma, takže prostě budou se mnou. Ale kdo tam ještě bude? Bude tam PA? Dula? Moje máma? Kamarádka? Má vnitřní touha po klidu a míru narůstá a já cítím, že tam musí být minimum lidí. Ok tak tam bude jen PA a řeknu jim, že chci jen 1 z nich (v UK chodí k domácím porodům PA 2). Ne, takhle ne....nechci aby tam byla PA. Představa kohokoli zvenčí je mi vnitřně velmi nepříjemná. Co když Kobi nebude v pohodě....kdo ho vezme ven? Co když budeme muset odjet do porodnice...s kým bude? Diskutuji s mužem možnost svobodného porodu....souhlasí.
Přišel dopis od PA, že na mě nemá telefonní číslo a chce přijít na schůzku. Volám ji a naplánujeme její návštěvu u nás doma (jsem cca 20 týden). Ptám se, jestli děti mohou při převozu s námi do porodnice. Do porodního centra rozhodně ano, a kdyby to jinak nešlo, tak i do porodnice. Ok tak je to vyřešeno a oznamuji ji, že jsme se rozhodli pro neasistovaný-svobodný porod. Cítím obrovské vzrušení!
V 29 týdnu jedeme na dovolenou na Kypr a další schůzku naplánujeme na 32 týden, abychom prodiskutovali případna rizika a prošli všechny možné situace, které by u porodu mohly nastat. PA ještě navrhuje ultrazvuk pro zjištění umístění placenty v děloze. Říkám, že o tom budu přemýšlet a zavolám ji. Žádám o přístup do FB skupiny svobodného porodu a ženy tvrdí, že pokud budu pečlivá, tak se placenta dá foetoskopem najít. Kontaktuji tedy soukromou porodní asistentku s 30 letou praxí (Annabel) a ona potvrzuje, že by to mohlo jít, ale že jako diagnózu to neudělá. Má PA toto také odmítá, protože se obává chyby určení umístění placenty. Annabel ještě poznamenává, že riziko vcestné placenty je u mě minimální (nemám předchozí cs ani jsem vcestnou placentu v prvním těhotenství neměla) a pokud by tomu tak bylo, tak bych někdy kolem 25 týdne zaznamenala krvácení a poté znovu u porodu. Annabel také podotýká, že co jsme asi dělaly, když nebyly ultrazvuky. Volám mé PA, která toto potvrzuje a domlouvám se, že pokud by v průběhu těhotenství došlo k jakémukoli krvácení, tak si ten ultrazvuk na určení polohy placenty udělat nechám. Teď jej tedy podstupovat nebudu. Volám také do nemocnice a ruším naší schůzku s lékařem. I když jsem zvědavá, co by mi asi řekl(a), přece ze sebe nebudu dělat pokusného králíka.
Cítím se skvěle a sem tam si kontroluju moč, jím zdravě a týden sleduji hladinu cukru v krvi glukoměrem a jsem šťastná, že doma nemáme váhu. Zjišťuju, že má hladina cukru v krvi je v pohodě a přístroj odkládám do šuplíku. Těhotenství probíhá v pohodě, má příprava na porod je v plném proudu.....každé ráno se dávám hlavou dolů, hodně komunikujeme s miminkem, připravila jsem si oltář s afirmacemi a pravidelně poslouchám relaxace, vizualizace a afirmace. Pravidelně nacvičuji kotvu (vy z kurzu Jemného Zrození budete vědět). Užívám si čas strávený se synem a uvědomuji si, jak jsem šťastná. Nikam nechodím, nic nepodstupuji. Pracuji a chodím k porodům, uspořádala jsem v ČR kurz reboza a kurz hypnoporodu. Dřepnu si až na paty a všechno mě baví 🙂

Kolem 30 týdne máme další návštěvu PA a 2.5 hodiny probíráme rizika a situace, při kterých buď budeme volat ji nebo sanitku. PA vysvětluje, že nejčastější důvody převozů je kvůli tomu, že žena chce tišící léky a kvůli poporodnímu krvácení. Vysvětluje, že i pokud by krev souvisle pořád kapala, tak ať sanitku zavoláme, že nám dají přednost a přijedou do 5 minut, protože porodům doma dávají přednost. Ptám se na dítě a PA říká, že problémy u dítěte jsou velmi vzácné a za 6 let své praxe volali k dítěti sanitku jen 2x a jednou to bylo 4 hodiny po porodu, protože dítě začalo sípat. Vše je jasné a PA naproto s respektem k mým požadavkům spolupracuje. Ještě mi navrhne, že během porodu bude sedět ve vedlejší místnosti a dokud ji nezavolám, tak nepřijde ale kdyby něco, tak bude nadosah. Říkám ji, že ji moc za tu péči děkuji....a vysvětluji ji, že pokud ji budu potřebovat, určitě zavolám a přijde pak.
Nechávám ji si dítě poslechnout skrz trubku, vyčůrám se na papírek, nechám si vzít krev na zjištění hladiny železa (hodnota je 120). PA vše zapíše do mé těhotenské knihy a ještě jednou se zeptá, jestli tedy přebíráme veškerá rizika na sebe. Poučí nás o právní úpravě neasistovaného porodu a dá nám přečíst vše co ze schůzky do knihy poznamenala. Souhlasíme se vším a návštěva je u konce. Další návštěva je kolem 35 týdne, kdy PA požádám o jemné ohmatání dítěte a potvrzení polohy hlavičkou dolů. Nenechávám ji prsty zkoušet, jak nízko je hlavička. Nemám tohle vyšetření ráda. Poté ji požádám o zrušení všech následujících návštěv s tím, že se uvídíme po porodu.
Kamarádka mi dovezla porodní bazén, který jsem u ní měla asi 3 roky v garáži. Byl to dárek jedné mé klientky. Zkoušíme ho doma nafouknout a o zábavu je postaráno.

Kobi se narodil v 38+6. Předpokládané datum porodu mají s miminkem stejné (jo všichni jsou ve stejném znamení....i můj muž). Nějak naivně předpokládám, že se tohle miminko narodí taky o trochu dříve. Ray (muž) začíná ke konci těhotenství pochybovat o tom, jestli chce, aby Kobi byl porodu přítomen. Vysvětluji, že situace se urovná nakonec stejně sama a není nutné to nějak moc řešit. Kobiho jsem na porod v průběhu těhotenství připravovala a hodně jsme si o tom povídali, dívali se na videa atd. Přece jenom má práce duly zanechala stopu na každém členovi domácnosti a není to teď poprvé, co Kobi slyší o porodu nebo uvidí placentu. Probíráme tedy možnosti a jediný, kdo připadá v úvahu je moje máma. Původně měla přijet na období po porodu, ale Ray by rád, aby se během porodu o Kobiho postarala.
Během těhotenství mám silnou potřebu soukromí, která ke konci jen sílí. Nechci už odpovídat na žádné otázky, nechci hádat pohlaví mého dítěte ni den jeho narození. Nechci polemizovat nad tím, jestli to vyjde nebo ne. Nechci mít žádné očekávání. Udělala jsem pro to vše, co jsem mohla a teď to odevzdávám výše. Balím si tašku do porodnice a tisknu porodní plán. Porodní box na porod doma mám také přichystaný.
Při myšlence na porod cítím mír a klid...ale už o tom nechci mluvit..... Nejmilejší je, když potkám v kavárně u kasy cizího muže a ten řekne "vypadáte dnes naprosto nádherně a moc Vám to sluší" když mi pár přátel napíše "přeji ti ten nejkrásnější porod."
Jsem 39 týdnů těhotná a volám mámě, aby přijela. Měla přijet až za týden, ale cítím, že bych ji potřebovala teď a říkám ji, že dítě se určitě už narodí....kupuje si letenku. Je skvělé ji tady mít. Vaří a hraje si s Kobíškem. Máme skvělý a přátelský vztah a hodně se smějeme. Pár dní poté, co přijede dostanu zánět dutin. Poprvé v životě. Bolí mě hlava a zuby...nahřívám si to, smrkám o život, ale pořád se mě to drží - přece nemůžu rodit se zánětem dutin! Zjišťujeme psychosomatickou příčinu a hádejte co? "Dejte mi už všichni pokoj" 😀 😀 fakt! Díky bohu za to, že tady máma je. Nakonec pomáhá nahřívání lahví, kurkumová mast (kterou mi máma přivezla z Thajska), napařování nad esenciálními oleji (eukalyptus, peppermint a oregano), vysoké dávky Vitaminu C (i do nosu) a výplachy konvičkou. Máma zůstává týden a odjíždí. Najíždí se na původní plán (já to věděla!). Jdeme plavat.
Začínají mi chodit zprávy typu... UŽ? Odinstalovala jsem si FB a chodíme plavat.
Ve 41 týdnu mi volá PA, jestli jsem teda pořád těhotná. Směju se a říkám, že ano. Nabízí hamiltonův hmat. Směju se ještě více a ona se už směje taky. Ptá se, co teda chci dělat. Říkám, že do 42 týdne o tom nebudeme ani mluvit a zavoláme si až pak. Říká, že mi rozumí a že po 42 týdnu je doporučeno začít chodit na pravidelné kontroly. Sedáme s mužem ke kalendáři a zjišťujeme, že dítě by se do 43 týdne mělo narodit a být pořád "v termínu." Domlouváme se tedy, že do 43 týdne o tom nebudeme ani mluvit a potom zvážíme pravidelné kontroly (2x týdně ultrazvuk, obden ozvy).
Jsem 41+2 a Kobíškovi se už nějaký ten den hýbe dole zub (první!). Mám obrovskou chuť na kari a objednáváme si večeři. Naprosto úžasné! Vetře se myšlenka, že by teda asi tohle mohlo znamenat UŽ. Kobíšek jde do postele a já jdu s ním číst pohádku a ještě si povídat. Koukáme spolu na ten zub a já mu říkám, že stačí jen trochu potáhnout a bude venku. Chce, abych mu pustila videa na youtube, kde si děti samy tahají ven zuby a spolu se na ně díváme. Podávám mu kapesník a on chce, abych to natočila na video 🙂 Točím a on si svůj první zub sám vytáhne ven. Tleskám a blahopřeji 🙂 Jeho večer slávy. Můžeme rodit!
Postřehy z těhotenství:
Když nevíte, jaké je pohlaví dítěte, tak všichni okolo to "vědí". Taky chtějí vědět, jestli máte nějakou preferenci...milionkrát a pořád dokola jsem vysvětlovala, že preferenci nemám a že nechci dítě žádnou preferencí zatěžovat . Chci aby bylo šťastné a vědělo, že je v pořádku být kluk nebo holka. Těch možností tam stejně moc není...."no ale i tak....co bys chtěla?" "já to tipuju na holku" "já to tipuju na kluka" "máš špičaté břicho a bude to kluk" "máš kulaté břicho a bude to holka" "tady je čínský kalendář...je tam kluk nebo holka?" "jak se má naše holčička?"
NESAHEJTE nikomu, kdo vám to nedovolil na břicho.
Dávejte těhotné bohyni květiny.
POROD A ZROZENÍ
Po vytrhnutí prvního zubu Kobíškem si jdeme lehnout a tvrdě usnu. Probouzí mě vlna a je 05.09 ráno. Vstávám a jdu se vyčůrat. Přichází další, tak se jdu napít a nasměřuji si to zpátky do ložnice a chci si jít lehnout a ještě spát. Lehnu si a najednou přichází další a ještě větší. Klekla jsem si na postel a zjistila, že vleže to určitě nepůjde. Tak jdu do obýváku a beru si balón a sedím si na něm. Vlny přichází velmi pravidelně a jsou obdivuhodně silné. Dýchám si a pohupuju se na balónu. Za chvíli jdu do sprchy a vlny se zintenzivňují. Sprcha je super. Pak zase ze sprchy vylezu a představa oblečených kalhotek je mi extrémně nepříjemná, tak vyhrabu bílou noční košili. Je úplně nová a nikdy jsem ji neměla na sobě. Všichni naštěstí spí (muž má za úkol spát) a mě je dobře být s nimi v ložnici a mírně se pohupovat a musím už vydávat v průběhu vlny zvuk. Při jedné vlně Ray zvedne hlavu a ptá se, co dělám. Nic...jen rodím. Zase si lehne a já se v hlavě směju, protože vím, že ležet určitě nechce. Vlny chodí pravidelně (nevím, jak často protože jsem to neměřila a doma nemáme žádné hodiny) a každá pátá jde od kyčle do kyčle a je docela náročná. Vždycky, když přijde, tak se mi orosí čelo a chce se mi zvracet. Prodýchávám ji a začínám být na ni naštvaná. Co po mě chceš?
Vlny jedou bez přestávky jedna za druhou (zpětně bych to tipla na co 3 minuty a minutu dlouhé). Jdu zase do sprchy a dávám si ručník na zem. Po nějaké době přecházím zase do ložnice, kde spí syn. Muž vstal a přišel blízko ke mně. Cítím, že by mě chtěl obejmout, ale já se potřebuju soustředit na tu pátou. Říkám mu, aby na mě prosím nesahal a on se ptá, jestli má nafouknout bazén. Jo klidně ho nafoukni. Vypadá to, že to nebude už dlouho trvat. Po celou dobu praktikuji klidný dech, vizualizace a kotvu (prohlubovací cvičení).
Jsem zabalená v ručníku a sedám si na balón. Najednou mě tělo úplně vypne a já nejsem schopna ani zvednout hlavu. Cítím obrovskou únavu. Nemůžu otevřít oči a v hlavě mi běží: "no jo to ses překlenula do další fáze hele" "vidíš, jak úžasné tělo je a i když ses dobře vyspala, tak tě teď hezky vypne, abys porodu nepřekážela." Tak tam sedím taková vypnutá a čekám co dál. Vlny chodí pořád dál a ta pátá mi dává zabrat a když přijde, tak začínám křičet. Začíná mi být teplo a za chvíli zase zima. Sedím a modlím se k božské matce, aby přišla ke mně a zůstala se mnou. Najednou slyším vnitřní hlas: "Nic netrvá věčně" Uvědomím si, že i tohle je přechodný stav a stane se to mou porodní mantrou-afirmací. Vizualizuji si otevírání děložního čípku a s každou vlnou se mé uvolnění prohlubuje. Cítím, jak se mi otevírá čípek a cítím, jak mi ho ta pátá roztahuje daleko více.
Přichází první, druhá, třetí...a když cítím přicházet tu pátou, tak si říkám "nic netrvá věčně, i ty pomineš" a mé tělo se uvolňuje takovým způsobem, že ji necítím...pak necítím už ani tu první, druhou....najednou jsou mi úplně jedno...nezajímám se o to, jak dlouhé ty vlny jsou a kde je mám a jak se cítí. Sedím vypnutá na balónu u svého oltáře a s uvědoměním si, že porod se stejně schýlí ke konci a tohle je jen přechodný stav, je necítím. Jen malý tlak. Za chvíli se vzbudí syn a dává mi pusu na čelo. Jeho přítomnost je velmi příjemná a já cítím, jak je klidný. Ptá se, jestli teda už se miminko narodí a já přikyvuji. Bohužel nemůžu moc mluvit - ochably mi svaly.
Za nějakou dobu cítím změnu a houknu na muže ať ten bazén napustí. Po napuštění jdu do bazénu a je to naprosto fantastické. Ray nám připravil skvělou atmosféru. Zatáhl rolety a pustil mi relaxační hudbu. V místnosti je naprosto nádherná atmosféra a dýchá tam klid a pohoda. Je slunečné ráno a tak je místnost zaplavena slabým zlatým světlem. Vlezu si do bazénu a užívám si ten pocit tepla a ještě většího uvolnění. Dívám se na teplotu vody a je něco přes 38 stupňů. Říkám muži, že to musí mít 37 a on okamžitě vodu ochlazuje.
Po krátké době v bazénu se vlny zintenzivňují a jejich energie směřuje dolů. Je to daleko intenzivnější, ale pro mě moc příjemné. Ta pátá už nejde od kyčle po kyčli, ale jde do ní tlak a ten to nádherně uvolňuje. Vlny sebou nesou obrovskou intenzitu a tak při každé křičím a musím být ve vzpřímené poloze v kleku. Ray kolem mě projde a mě to okamžitě nepříjemně vyruší. V hlavě se zaraduju, že tam nikdo jiný není...nedokážu si představit, kdyby na mě někdo mluvil nebo se kolem mě pohyboval. Ray přirozeně reaguje na mé potřeby a uvaří si kávu, sedne si na sedačku a pozoruje mě. Nevidím ho, ale cítím vůni kávy a také jeho oči na mě.
Požádám ho, aby mi dal studený ručník na čelo. Přinese ručník na ruce (!!), namočí ho do studené vody a chce mi ho dát na čelo. Začnu se v hlavě rozčilovat, jestli mi tím chce jako zlomit vaz 😀 Ukážu mu rukama, že chci malý ručníček a on to hned pochopí a donese ho. Nádhera mít na čele studený ručník. Začínám myslet na epidurály, císařské řezy a jak se ty ženy asi cítí, když dojde na převoz. Jak náročné to rozhodnutí musí být. Vím, že se blížím konci. Cítím naprostý klid, mír a jistotu.
Za chvíli ho pošlu do obchodu nabít kartu na plyn. Syn se vedle v pokoji dívá na pohádky a upomíná se, abychom mu určitě dali vědět, až se miminko narodí. Po odchodu muže do obchodu jsem vylezla z bazénu, abych si snědla banán. V tom za mnou přijde do obýváku Kobíšek a se slovy: "tak už se narodilo?" se jde podívat do bazénu 😀 Jím banán, dostanu obrovskou vlnu a taky se mi chce z jeho reakce strašně smát. A tak se smějořvu do banánu a u toho se mi podlamují kolena a jsem v takovém polokleku. Syn se ptá, jestli se cítím dobře a já přikyvuji a říkám: "tak takhle vypadá porod zlato." On říká, že jsem docela hlučná a že se jde zase dívat na pohádku. Upozorňuje znovu, ať ho určitě zavoláme, až se miminko narodí.
Všichni se smějeme a miminko vítáme. Syn se po chvíli zeptá "tak co, je to holka nebo kluk?" No aha to vlastně ještě nevíme 😀 Zvedám miminko a je to HOLKA! Proboha mám dceru! Místnost je plná emocí. Největší výkon mého těla. A tady minutu po zjištění vzniklo tohle video:
Chvíli jsme se ještě mazlili a miminko se přibližně 7 minut po porodu pokusilo o přisání. Pak jsem s mou novou dcerou vylezla z bazénu a šla do postele. Musím podotknout, že ze mě nekápla až do porodu placenty ani kapka krve. Přišlo mi to až neskutečné a přemýšlela jsem, jestli je to normální a poprvé jsem za celý porod cítila trochu nejistoty. V posteli jsme se mazlili a malá se znovu pokoušela se přisát.
Muž mi udělal snídani a už jsme se jen mazlili a očichávaly. Nádhera! Naprostá čistá a opravdová nádhera. Nechtěla jsem, aby mi nikdo na dítě sahal, podával mi ho a jakkoli s ním nakládal. Chtěla jsem, aby nás viděla jako první, aby slyšela naše hlasy a cítila naše doteky.
Skoro přesně hodinu po porodu začaly přicházet další vlny, aby se mohla porodit placenta. Cítila jsem přesně, kam tyto vlny směřují a můj předpoklad umístění placenty se potvrdil, protože přesně tam vlny šly. Do mé levé strany břicha. Cítila jsem, jak se placenta uvolňuje a poté co se uvolnila, byly vlny cítit dole na čípku. Pochopila jsem okamžitě, že je odloučená. Vstala jsem s miminkem z postele, muž pode mě dal podložku, já si namotala pupeční šňůru na prst a jemně použila tíhu mé ruky k tomu, abych zjistila, kde ta placenta je. Šňůra se po jemném zatáhnutí prodloužila a já pocítila váhu placenty ve vagíně. Placenta bez problémů vyjela okamžitě ven do misky. Krásná, velká placenta s opravdu dlouhou pupeční šňůrou. Kousek jsem si snědla, abych předešla případnému krvácení. Zašla jsem se osprchovat a miminko mělo bonding s ostatními členy rodiny.
(Veškeré úkony a manipulace s miminkem jsou námi miminku napřed vysvětleny)
Katušku jsme nechali napojenou na placentu další 4 hodiny a poté jsme pupeční šňůru slavnostně přepálili. Katka byla po celou dobu naprosto klidná a v pohodě.
Na zbylý kousek pupeční šňůry jsme Katce zavázali pupeční šňůrku (různé variace již brzy k dostání na našem novém webu v eshopu nebo soukromou objednávkou po emailu). Tahle pupeční šňůrka slouží místo svorky. Miminko nedráždí a v plence nepřekáží. Je krásná.
Po 6 hodinách po porodu jsme zavolali PA a ta nám miminko zvážila. Katuška vážila 3.840kg a já jsem bez poranění. Následně odmítáme veškeré novorozenecké vyšetření a domlouváme se s PA, že se přijde na nás podívat následující den. Informace o novorozeneckých vyšetřeních jsme s mužem studovali v průběhu těhotenství. Usoudili jsme, že nebudeme miminko podrobovat vyšetření, pokud to nebude nezbytně nutné.
3 den po porodu jsem si zpracovala placentu do kapslí a připravila tinkturu.
Má příprava k porodu:
Informace - ve chvíli, kdy berete své těhotenství a porod do svých rukou je nezbytné mít dostatek informací. Je nutné vědět co chcete, jak to chcete a proč to chcete. Ve chvíli, kdy pochopíte, že toto je Vaše tělo a Vaše děti a nikdo jiný než vy za ně není zodpovědný, všechno se změní a vy už nebudete pasivně přihlížet tomu, co se s nimi děje. Je také nutné naučit se komunikovat a mít ochotu diskuze s poskytovatelem péče. To, že se rozhodnete vzít za svůj porod odpovědnost ještě zdaleka neznamená, že vše bude probíhat, tak jak jste si naplánovali. Šance, že to vyjde je vysoká, ale kdyby ne, buďte připraveni vše změnit. Udělali jste pro to všechno a pak to odevzdejte výše. Krásný a důstojný porod můžete mít kdekoli a já bych si tenhle porod nenechala vzít nikde. Měla jsem skvěle napsané porodní přání a byla jsem připravená mít porod ve svých rukou kdekoli. Byl na to připraven muž.
Otázka převozu tedy pro mě neznamenala tragédii, ale jen odklon od původního plánu k zajištění zdraví mého nebo dítěte. Už jen to, že o porodu uvažujete jinak, zajímáte se a chcete něco změnit si zaslouží obdiv. Odhoďte očekávání - je zdrojem zklamání. Neexistuje selhání a tohle není soutěž.
Strach - brzdí všechno a je naprosto zbytečný. Nikomu a ničemu neslouží. Ideální je se ho zbavit ještě před těhotenstvím. Z porodu jsem strach neměla. Jediná otázka, kterou jsem se začal zaobírat, byla otázka smrti. Smrt, která na nás může číhat kdekoli a je všudypřítomná. Dlouze jsme s mužem o možnosti smrti mluvili. Nevěřím, že se nám smrt vyhne, protože je někde poblíže někdo, kdo nás zachrání. Věřím, že pokud smrt má přijít - přijde. Pouštím tuto otázku, protože jakékoli mé rozhodnutí, které jako matka udělám provází tato otázka. Nebudu žít ve strachu, že mi zemřou děti. Budu žít s nimi naplno a ukážu jim v životě, že strach nezabrání smrti, zabrání životu. Věřím také, že bez Boha se nepohne ani stéblo trávy. Porod je tak hluboce spirituální zážitek, že víra je naprosto zásadní.
Prenatální komunikace - je velmi důležité věnovat svou pozornost ještě nenarozenému dítěti. Děti jsou velmi citlivé a je nutné si uvědomit, že mateřské lůno je jejich prvním prostředím. Mluvili jsme s miminkem každý den a já prakticky neustále. Věděla jsem jak se má, kdy spí a kdy si chce hrát. Když jsem ji požádala, aby se posunula na pravou stranu, tak do 15 minut se tak stalo. U porodu nastala dokonalá spolupráce a i teď po porodu je komunikace jasná. Vím co chce a kdy to chce. Prenatální komunikaci jsem v průběhu těhotenství také konzultovala s mou mentorkou z mého studia a ta mi dodávala další a další informace. Náš vztah s Katkou se tím upevnil a my ji znali daleko dříve, než se narodila. Po porodu si nás všechny důkladně prohlédla a okamžitě se usmála.
Afirmace, Relaxace, Vizualizace - nezbytná součást přípravy k porodu. Nalaďte svou mysl na to, co chcete. Zvyšujete tím rapidně své šance na úspěch. Pamatujte, že čím dříve začnete, tím lépe a dělejte to s radostí a beze strachu. Afirmovala a vizualizovala jsem každý den. Relaxace jsem poslouchala 2x denně (ráno a večer). Pamatujte na pokoru a jako první se zbavte strachu. Nedělejte to proto, že se chytáte stébla trávy a myslíte si, že se něco samo změní za vás. Pokud potřebujete, běžte na terapie. Před těhotenstvím jsem chodila na kraniosakrální terapii, hypnoterapii, byla jsem na kineziologii a terapii zvukem. Pravidelně jsem v průběhu těhotenství chodila na kraniosakrální terapii. Byla jsem také na SE (somatic experiencing) a rozhodně jsem nic nenechala náhodě. Když upevníte vnitřní jistotu ve své tělo a upřete pozornost na svůj cíl, tak tyto nástroje vám budou ku prospěchu. Použijte je, co nejlépe dokážete. Vy sami jste svým vlastním klíčem ke štěstí.
Spinning babies - cvičte pravidelně 3 sestry od spinning babies (součást kurzu Jemného Zrození). Dále doporučuji těhotenskou jógu atd. Vyberte si to, co vám dělá radost a dopřejte svému tělu denní protažení.
"Není to jen o tom, že bychom chtěli dosáhnout jednoduchého porodu, bez riskování poranění matky nebo dítěte; musíme jít dále. Musíme pochopit, že porod dítěte je v základu spirituální, úplně stejně tak jako fyzický a emocionální výkon. Porod dítěte je výsledkem dokonalosti lidské lásky"
Dr. Grantly Dick Read
Kojení je pro mě velmi bolestivé a 2 den po porodu jsou mé bradavky krvavé. Konzultuji přisátí s lektorkou a laktační poradkyní Šárkou Valeškovou. Vše se zdá být v pořádku. Ještě nás napadá uzdička. Další den k nám přišla kraniosakrální terapeutka a zjistila, že malá má velmi utaženou čelist a proto také u kojení hlasitě kliká. Terapeutka také zjistila, že napětí je i v oblasti pánve a porod pro Katku nebyl tak jednoduchý, jak se mohlo zdát. Uvolňuje vše co lze a domlouváme se na dalších návštěvách. Terapeutka mi v průběhu terapie říká, že byl porod doma pro Katku to nejlepší, co se mohlo stát.
4 den jedeme na kliniku zjistit, jak na tom Katka s uzdičkou je (a to jsme chtěli zůstat celé šestinedělí doma pod peřinou). Tam zjišťujeme, že malá má 80% uzdičku (posterior tongue tie) a je dost možné, že bude mít problémy vyslovovat. Uznáváme tedy, že bude potřeba ji nechat přestřihnout, protože je velká pravděpodobnost, že se nám tímto také ukončí kojení. Musím se napřed v čekárně vybrečet, protože způsobit ji bolest je to poslední, co jsme chtěli. Potom ji to všechno vysvětlím a oznámím sestrám, že do místnosti půjdu taky. Není to absolutně žádný problém, protože "vy jste tady matka a vy máte právo na to se svým dítětem být." Jdeme teda spolu a sestra vysvětlí co bude dělat. Připravím na to Katku a držím ji za ruku.
Po zákroku jedeme domů a Katka je bohužel k neutišení. Nakonec pomůže si s ní sednout nahá do sprchy a nechat na nás téct teplou vodu. Povídám si s ní o tom, jak ji to v pusince asi bolí a ona ji na mě otevírá a ukazuje mi to. Následují dny, kdy máme ránu masírovat a cvičit jazýček. Je vidět, že ji to působí velkou bolest. Nechce se absolutně přisát, tak krmíme hadičkou po prstu. Den po zákroku se mi nalijí prsa a začíná odstříkávání. To není žádná sranda mít nepřisávající se dítě v průběhu nalitých prsou.

Katka se nepřisála 3 týdny. Pokračují návštěvy kraniosakrální terapeutky na odstranění zatuhlé čelisti a traumatu ze zákroku. Při jedné návštěvě vysvětluji terapeutce, že i když krásně saje z hadičky z prstu, tak na prso se nechce přisát. Začínám mít obavy, že naše kojící období je u konce. Terapeutka s Katkou pracuje a potom mi říká, že ji to bolí a proto se nechce přisát...je tam ještě ale jedna věc. Katka taky pláče proto, že ví že když to nezvládne, tak budu zklamaná a tak to ani nechce zkusit. Připouštím, že je to pravda a že po každém pokusu cítím zklamání.
Tím zjištěním se blok uvolňuje a já nabírám další sílu a sháním tedy klobouček. Možná to napřed půjde přes něj a pak přejdeme na bradavku. Ukážu ji, že to jde a že kojit může. Koupila jsem jich dost, abych zjistila který ji sedí nejlépe. Nakonec dostanu nejlevnější verzi od laktační poradkyně. Je to ten nejměkčí klobouček, který se dá koupit a tenhle nám sedí. Zkoušíme to celý den. Večer se Katka přisaje a chvíli pije. Jsem štěstím bez sebe. (tímto chci říci, že nejsem v žádném případě zastáncem kloboučků a ani není mým cílem je propagovat. Vyhodnotila jsem pouze v mé situaci, že by mi mohl klobouček pomoci Katce ukázat, že to zvládneme a že kojit může. Pokud máte jakékoli problémy s kojení, konzultujte je s laktační poradkyní).
Za 3 dny cítím, že dnes by to šlo a zkouším ji nabídnout prso bez kloboučku. Přisaje se a od té doby kojíme!
Zjistili jsme také, že ji přestřižení uzdičky bylo uděláno nejspíše příliš hluboko do jazyka a není teda divu, že ji to tak bolelo. Laktační poznamenává, že i tak nevystrkuje jazyk dost ven a její přisátí není ideální. Znamená to tedy, že při kojení polyká více vzduchu než je běžné. Nechávám ji vypít jedno prso úplně do měkka než nabídnu prso druhé. Případné bolesti bříška řešíme nošením v šátku a kakáním do umyvadla a zabírá to skvěle. Kolem 6 měsíce by ji ten jazýček měl porůst a je šance, že se to urovná.
V průběhu těchto problémů s kojením jsem měla 3x mastitidu (zánět v prsu) a moučnivku, které se pořád nemůžu zbavit. Zkusila jsem všechno od tea tree, ocet, sodu, kokosový olej, výtažek z grapefruitových jadérek, genciánku, probiotika a zatím nic nezabralo. Koupila jsem si tedy koloidní stříbro a homeopatika (Kalium Muriaticum) a zdá se, že to snad půjde. Nutričním poradcem mi bylo doporučeno přeosídlit střeva probiotiky v dávce 200-250 bilionu CFU denně a k tomu jíst Saccharomyces Boulardii (probiotikum, které se živí kvasinkami).
Po šestinedělí mi přišly mé dulí kolegyně udělat poporodní masáž a rituál zavírání kostí!
Týden po porodu jsem si také začala svazovat břicho šátkem a potírat hřejivou pastou. Toto svazování slouží k zatáhnutí břišních svalů a dělohy. Svazování se provádí denně po celé šestinedělí. (Více informací se dozvíte na webu a v eshopu Jemného Zrození).
V průběhu 3 týdnů, než se nám podařilo začít kojit, pomohly tyhle věci:
mít komu to říci
Haakaa pumpa
placentové kapsle na podporu laktace a udržení klidných nervů
laktační čaj
měsíčková mast
kurkumová mast - na mastitidu
masáže prsou
odstříkávat, odstříkávat, odstříkávat
zkoušet dítě přisát a pak neúspěch rozdýchat, ujistit sebe a ji, že je to v pořádku a jet dál
Naštěstí je můj psychický stav skvělý a proplouvám těmito peripetiémi bez většího emocionálního problému. Přisuzuji to skvělému porodu, skvělé rodině a placentovým kapslím.
Kobíšek od začátku Katku miluje. Určitě to pro něj není jednoduché, ale snažíme se co to jde, aby se pořád cítil důležitý a milovaný. Vidím výhodu ve větším věkovém rozdílu a tedy možnosti si o hodně věcech popovídat a také v tom, že ho moje máma po šestinedělí vzala k nám do Česka na dva týdny.
Spíme spolu, nosíme, kojíme, kakáme do umyvadla (jen ten nejmenší člen), používáme látkové plenky (to mě baví opravdu hodně), milujeme celým srdcem a hodně komunikujeme.
Má rodina počítala s porodem doma..nepočítala úplně tak se svobodným porodem, ale velmi rychle se na tu myšlenku naladili. Bylo mi velkou oporou moci s nimi o tom mluvit a jsem moc ráda, že na mě nepřenesli žádné své strachy.
Velké díky patří mému muži. Určitě to všechno pro něj nebylo jednoduché, ale ve všem mě podpořil. Diskutoval věcně a otevřeně. Když jsem ses ho ptala, jestli by do toho šel znovu, tak řekl že rozhodně. Na otázku co si myslí o našem porodu řekl: "mám v tebe plnou důvěru, protože vím, že víš co děláš. Nemohl bych být takový pokrytec, který by tě podporoval ve tvé činnosti a pak šel proti tobě. Vím, jak moc ti na tom záleží." A já mu za to hluboce a ze srdce děkuji...hlavně za to umyté nádobí.
Naše dcera Katka. Pohodová, klidná a komunikativní. Hlavně šťastná a milovaná. S láskou na tento svět přivítána.

Porodní zážitek vyplývající z vlastních rozhodnutí, které se ztotožňují s individuální pravdou.
Nepodléhající autoritě nikoho jiného.
Autonomní
Svobodný
- Indie Birth